Konjic
Konjic je město a sídlo samosprávné jednotky (općiny) v Bosně a Hercegovině, v Hercegovsko-neretvanském kantonu. V roce 1991 mělo město samotné okolo 14 500 obyvatel, v roce 2013 mělo dle prvního poválečného sčítání lidu 11 165 obyvatel. Město se nachází v hlubokém údolí řeky Neretvy, obklopené vysokými horami s vrcholky o nadmořské výšce překonávající až 2000 m n. m. Hlavní dopravní tah, který prochází Konjicem, spojuje města Sarajevo a Mostar.
Město vzniklo na staré obchodní stezce spojující Sarajevo se Středozemním mořem. První zmínka o něm pochází z roku 1382.
Starý most, který překonává řeku Neretvu byl jedním z nejstarších v zemi a patří mezi typické ukázky osmanské architektury na území současné Bosny a Hercegoviny.
Město získalo také jako jedna z mála v Bosně v 19. století i vlastní železniční spojení se zbytkem země, a to prostřednictvím trati Sarajevo–Ploče. Východně od města se nacházejí četné zářezy, tunely a viadukty, které nasvědčují, jak trať překonává okolní horský terén.
Za druhé světové války v blízkosti Konjice proběhla velká bitva mezi partyzánským vojskem a vojsky okupačních sil (v únoru 1943). Nedaleko od Konjice, blíže k Sarajevu, procházela linie okupace mezi německou a italskou armádou. Během války bylo město až do roku 1945 formálně součástí Nezávislého státu Chorvatsko (NDH).
Během války v Bosně a Hercegovině na konci 20. století měl Konjic strategický význam. Jako stanice na hlavní spojnici mezi metropolí Sarajevem a hlavní spojnicí ke Středozemnímu moři bylo cílem řady vojenských tažení. Ve městě se navíc nacházela významná zbrojní továrna Igman.
V dobách existence socialistické Jugoslávie byl v blízkosti Konjice vybudován tajný bunkr (ARK D-0), který sloužil pro čelní představitele země.
Ve městě v současné době žije okolo 90 % bosenských Muslimů (22 486 obyvatel), 6,17 % Chorvatů a 1,41 % Srbů. Po konfliktu v 90. letech Srbové a Chorvati (jichž žilo ve městě okolo 40 % – 26,2% Chorvatů a 15,1% Srbů) odešli do měst ovládaných svými vojsky (např. Srbové do Pale, Chorvati do Mostaru atd.)
Město vzniklo na staré obchodní stezce spojující Sarajevo se Středozemním mořem. První zmínka o něm pochází z roku 1382.
Starý most, který překonává řeku Neretvu byl jedním z nejstarších v zemi a patří mezi typické ukázky osmanské architektury na území současné Bosny a Hercegoviny.
Město získalo také jako jedna z mála v Bosně v 19. století i vlastní železniční spojení se zbytkem země, a to prostřednictvím trati Sarajevo–Ploče. Východně od města se nacházejí četné zářezy, tunely a viadukty, které nasvědčují, jak trať překonává okolní horský terén.
Za druhé světové války v blízkosti Konjice proběhla velká bitva mezi partyzánským vojskem a vojsky okupačních sil (v únoru 1943). Nedaleko od Konjice, blíže k Sarajevu, procházela linie okupace mezi německou a italskou armádou. Během války bylo město až do roku 1945 formálně součástí Nezávislého státu Chorvatsko (NDH).
Během války v Bosně a Hercegovině na konci 20. století měl Konjic strategický význam. Jako stanice na hlavní spojnici mezi metropolí Sarajevem a hlavní spojnicí ke Středozemnímu moři bylo cílem řady vojenských tažení. Ve městě se navíc nacházela významná zbrojní továrna Igman.
V dobách existence socialistické Jugoslávie byl v blízkosti Konjice vybudován tajný bunkr (ARK D-0), který sloužil pro čelní představitele země.
Ve městě v současné době žije okolo 90 % bosenských Muslimů (22 486 obyvatel), 6,17 % Chorvatů a 1,41 % Srbů. Po konfliktu v 90. letech Srbové a Chorvati (jichž žilo ve městě okolo 40 % – 26,2% Chorvatů a 15,1% Srbů) odešli do měst ovládaných svými vojsky (např. Srbové do Pale, Chorvati do Mostaru atd.)
Mapa - Konjic
Mapa
Státní území - Bosna a Hercegovina
 |
 |
| Vlajka Bosny a Hercegoviny | |
Bosna a Hercegovina je oblast, kde lze vysledovat lidské osídlení až do neolitu, v průběhu staletí byla obývána Illyry, Kelty, Góty a nakonec od 6. století n. l. Slovany. Místní Slované byli součástí Východořímské (Byzantské) říše, chorvatského či rašského království nebo Uher. Od konce 12. století se zde ale začala projevovat tendence k samostatnému vývoji, která z Bosenské bánoviny pod vedením rodu Kotromanićů roku 1377 učinila království. Odstředivé tendence šlechty a nepříznivé zahraničně politické okolností nakonec způsobily, že se země roku 1463 dostala pod nadvládu Osmanské říše, která Bosnu držela až do roku 1878, formálně až do roku 1908. Během panování osmanských sultánů došlo k významným etnickým přesunům původního obyvatelstva a země se výrazně islamizovala. Území bylo roku 1878 zabráno Rakousko-Uherskem, které tu vládlo až do konce první světové války. V meziválečném období byla Bosna součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od roku 1929 Jugoslávie) a po druhé světové válce byl zemi udělen status suverénní republiky v nově vytvořené jugoslávské federaci. Po rozpuštění Socialistické federativní republiky Jugoslávie země v roce 1992 vyhlásila nezávislost, která byla následována bosenskou válkou, trvající až do roku 1995.
Měna / Jazyk (lingvistika)
| ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
|---|---|---|---|
| BAM | Konvertibilní marka (Bosnia and Herzegovina convertible mark) | KM or КМ | 2 |
| ISO | Jazyk (lingvistika) |
|---|---|
| BS | Bosenština (Bosnian language) |
| HR | Chorvatština (Croatian language) |
| SR | Srbština (Serbian language) |